Leden 2018

Zvuk lásky

14. ledna 2018 v 0:35 | Bellatrix Kanato Sakamaki |  Yuri příběhy

Sunako seděla na hřbitově a přemýšlela co bude dělat. Najednou se tam objevila neznámá dívka s růžovými vlasy. Byla úchvatná. Nikdy předtím ji tu neviděla. A to sem Sunako chodila stále přemýšlet. Ta dívka se na ni zahleděla s takovým zvláštním pohledem. Sunako se do ni na první pohled zamilovala. Ano Sunako se do té dívky na první pohled zamilovala. Ta dívka vypadala jinak než ostatní v této nudné vesnici. Ta dívka ji na první pohled uchvátila. Ta dívka na ni hleděla stále. Trochu zděšeně, ale i s pohledem, který nedokázala popsat. Přeskočila jiskra. "Já jsem Megumi Shimizu.." prolomila hrobové ticho.

"A já Sunako Kirishiki.." ozvala se Sunako. "Co tu děláš tak sama?" divila se Megumi, že tak nádherná roztomilá dívka je tu tak osamělá. " Už tu nejsem sama" pronesla Sunako s úsměvem ve tváři. Byla tak sladká. Megumi nevěděla co se ní děje. Ale Sunako ji uchvátila. Megumi cítila motýlky v břiše.Nikdy předtím toto necítila. Do háje vždyt je to holka! Bránila se tomu vzrušení a přitažlivosti Megumi, ale její tělo to udělalo. Vrhla se na ni a najednou ji políbila. Megumi políbila Sunako a Sunako se nebránila. Ona se nebrání? Divila se Megumi. Sunako ji najednou kousla do krční tepny. A pak ji dala svou krev. Sunako konečně našla svou temnou princeznu pro dlouhou věčnost a podvědomě ji dala svůj dar temnot.

Megumi sebou škubla, ale nakonec se nechala. Ach, ona je pravá shiki! Zaradovala se Megumi. Konečně se pomstím těm idiotům z vesnice! Radovala se Megumi. Sunako se divila, že se jí vůbec nebojí když ji právě prokousla krk. Ale potěšilo ji to, že i přes to se ji nebojí. Pak ji Sunako začala vášnivě líbat. Nakonec se milovali na náhrobku kde seděla Sunako.Obě dívky se do sebe zamilovali. A lovili lidi z vesnice. Vášnivé lovy lidí. Megumi se mstila s takovou chutí. A to Sunako vzrušovalo. Chodili se pravidelně milovat na hřbitov kde se spolu poznali. Megumi přestala milovat idiota Natsuna a konečně našla svou pravou lásku v Sunako. Byli spolu moc štastný. Láska až navěky.

Mezi hvězdami

12. ledna 2018 v 18:07 | Rose-Yuri-San |  Jednorázovky

Mikono se zrovna procházela kolem vody když ji oslovil ten neznámý hoch. " Hej počkej" zavolal na ni. Ona se otočila a zahlédla ho. Kdo to je? Divila se. A proč mluví zrovna na mne? Nechápala to. " Jaké je tvé jmeno?" ptal se ji. " No um, Mikono. Mikono Suzushiro. A ty?" optala se jeho. "Amata. Amata Sora." odvětil ji. Amata šel zrovna z kina. Pořád musel sledovat Nebesa Aquaria. Na první pohled se do sebe zamilují. Amata začal zase létat. Na nohou má křídla. Chyl Mikono a letěli až ke hvězdám. Mikono Amata ve hvězdách políbila. Oba zrudli jako rajčata. Mikono nebyla zvyklá na to, že by se s ni kdokoli bavil. "Jsem úplně k ničemu" promluvil. "Tak jsme dvojka k ničemu" a usmála se.


Více než nejlepší přátelé

11. ledna 2018 v 18:01 | Rose-Yuri-San |  Yaoi příběhy

Natsuno seděl ve škole a stále se musel dívat na Thoru. Thoru se mu moc líbil. Na to, že Natsuno byl navenek chladný. Ale i tak Natsuno dokázal milovat. Thoru byl jeho nejlepší kamarádi, ale Natsuno to cítil trochu jinak a intenzivněji. Natsuno je totiž do Thoru zamilovaný. Až po uši . Ale nikdo to neví. Navíc Thoru je jediná osoba se, kterou se Natsuno baví. Ke všem ostatním je chladný a necitelný až lhostejný. Thoru je jediná osoba co je mu blízká. Zbytek neřeší. Megumi je do Natsuna zamilovaná, ale Natsunovi Megumi jen leze na nervi jako každý až na Thoru. Thoru je jediná osoba co mu neleze na nervy jako každý v jeho okolí. Hráli s Thoru hry a chodili si hrát ven. Povídali si a smáli se, ale Natsuno byl smutný, protože to bylo jen na přátelském vztahu a on snil, že jednou Thoru bude jeho, ale nedokázal mu to říci.

Nemrtví první kapitola- Něco se mihlo

11. ledna 2018 v 14:25 | Rose-Yuri-San |  Nemrtví



Megumi zrovna seděla na verandě a pozorovala měsíc když se kolem ni něco mihlo. Mělo to fialové vlasy a bylo to malé. Co to sakra bylo? Říkala si v duchu. Najednou se to kolem ni mihlo znovu a zavadilo to o její krk. Auu. Řekla si. Zjistila, že ji z krku stékájí kapičky krve. Začala se cítit slabá. Tak si šla lehnout do postele. Usla rychle. Najednou taková slabost, že odpadla hned. Ráno se vzbudila, ale byla malátná. Avšak ne moc. Zatím. Musela jít do školy. A tak šla. Zase se ji ty staré báby smáli. Megumi byla jiná než ostatní ve vesnici. Její sen byl odejít do velkého města z této podle ní díry. Ale ta vesnice kde žila je vážně díra. A ona tam byla jedna z nejnormálnějších obyvatel. Ten zbytek byli větší podivíni než ona sama. Megumi je zamilovaná do Natsuna Koide, ale on je chladný vůči každému. Ale Natsuna jen otravovala její přítomnost a to ji bolelo. Hodně ho milovala.



Více než hra se smrtí

11. ledna 2018 v 0:56 | Rose-Yuri-San |  Yaoi příběhy

Light byl obyčejný dobrý studen až do doby co náhodou našel divný až zvláštní zápisník, který se jmenuje Zápisník smrti. Jen co se ho dotkl tak se mu zjevilo něco co v životě neviděl. Hrozně se lekl. Když přišel domů začal zkoušet návody na použití zápisníku smrti. Ze začátku nevěřil v jeho pravost až do té doby co zemřel přesně ten koho zapsal do zápisníku, přesně tak jak tam je psáno. Zase se mu zjevilo se smíchem to okřídlený cosi. Zase ho to vyděsilo. "Já jsem Ryuuk. Toto byl můj zápisník smrti, ale ted už je tvůj. Ty jsi ho našel. Já jsem shinigami, Bůh Smrti" představilo se to. "Tak co Lighte, už věříš, že je pravý?" a pořád se smál. Light ho okřikl at je potichu, že ho uslyší jeho rodiče, ale Ryuuk mu na to řekl, že ho může vidět jen on. A nikdo jiný, že ho nemůže vidět, tedy pokud se též nedotkne zápisníku smrti. A pak pronesl "Jo a miluji jablka. U vás na lidském světě jsou dobroučká ne uschlá a hnusná jako u nás. Jsou pro mne jako nikotin pro kuřáka" vypadlo z Ryuuzakiho. Light si v duchu řekl, no to jsem to schytal tedy. A zamračil se.

Jsem Absolutní nula

10. ledna 2018 v 23:45 | Rose-Yuri-San |  Naše kecy
Přesně tak se cítím. Jako absolutní nula. Asi protože já jsem absolutní nula. Je mi hrozně. Ani nevím proč. Mám chut si zase něco udělat. Deprese. Ted jsem pár dnů měla manii, ale už mi to zase padá ode dneška do deprese. Maniodeprese je na hovno. Ano je to tak. Mám chut se zabít. Jo už zase je mi celý den divně a mizerně. Zase se ve mne probouzí sebevražedné sklony. Stále utíkám, ale před čím se snažím utéci? Před sebou? Před mou minulostí? Před celým tímto prolhaným falešným světem? Asi už to bude vše dohromady. Ne já vážně už nevím. Do toho chřipka, které se přes měsíc nemohu zbavit a k tomu jsem dnes opět dvakrát zvracela. Já fakt nemohu nic sníst aniž bych to nevyzvracela. Toto se už nedá. Zdraví je jen čím dál více v prdeli. Psychických nemocí jak nasráno a zdravotních problémů taky. Mám vážně sto chutí se jít zabít, jen je mi natolik blbě, že na to nemám sílu. Točí se mi hlava a div nepraskne jak bolí, ucpaný nos tak, že nemohu dýchat. Jo vše je to na hovno. Na jedno velké smradlavé hovno. Toto se už jinak říci nedá...


Design 0.1

10. ledna 2018 v 23:31 | Rose-Yuri-San |  Blog